Prioritizace
HONĚNÍ ZAJÍCŮ
Pokud jste na volné noze a vaše podnikání je one-(wo)man show, pravděpodobně znáte ten pocit, že sedíte jedním zadkem na deseti židlích. A nedej bože, když k tomu máte ještě navíc kreativní mozek, který neustále chrlí nové nápady a nutí vás to, co máte rozpracované, smést ze stolu a vrhnout se do realizace toho skvělého nového projektu, který jste si právě vymysleli! Pokud to máte podobně, dáte mi asi za pravdu, že jedna z nejnáročnějších a zároveň nejdůležitějších disciplín v podnikání je naučit se vyhodnocovat, čemu se vyplatí věnovat pozornost ⚖️.
Z pohledu psychologie jde o klasický konflikt mezi tzv. exploatací (rozvíjením toho, co už funguje) a explorací (zkoušením nových věcí). Kreativní lidé mají přirozenou tendenci inklinovat k exploraci — mozek je odměňuje dopaminem za nové nápady. V podnikání je potřeba obojí, ale musí být v rovnováze. A tady někde začíná boj, jak svou kreativitu ukočírovat a nehonit zajíců až příliš mnoho. Protože pak člověk nechytne žádného. Mně v tom nejvíc pomáhá určování priorit. Stanovení priorit pro mě funguje trochu jako klapky na očích u koně. Ne proto, abych ignorovala okolní svět a příležitosti, ale abych se nenechala rozptylovat každým nápadem, který mi kmitne hlavou.
Než člověk začne prioritizovat, je dobré udělat si jasno v tom, jaké typy práce vlastně dělá. Já (a asi i většina ilustrátorů) dělím své pracovní aktivity takto:
- placená zakázková práce (klienti)
- vlastní tvorba (portfolio, osobní projekty)
- marketing a viditelnost (sítě, web, emailing, networking...)
- administrativa (fakturace, e-maily, organizace...)
Důležitý je balanc mezi prací na zakázku a vlastní tvorbou. Zatímco práce na zakázku = rychlé peníze a spíš krátkodobější přínos, osobní projekty = růst do budoucna, dlouhodobější přínos. Chyba je dělat jen zakázky (pak člověk stagnuje), nebo jen tvořit (pak nevydělává). Já se snažím mít to rozdělené přibližně půl na půl.
Když se rozhoduju, do čeho se pustit, obvykle si pokládám spoustu otázek:
🤔 Co kvůli tomu neudělám?(= klasický opportunity cost v praxi — co konkrétně odsunu nebo obětuju? Jinými slovy: každé "ano" znamená jedno neviditelné "ne" něčemu jinému.)
🤔 Zaplatí mi to investovaný čas, případně vstupní náklady?
🤔 Mám dát přednost tomu, co bude mít okamžitý efekt, nebo se mám zaměřit na rozsáhlejší projekt, který přinese ovoce třeba za rok nebo dva - ale o to bude možná úroda větší? Můžu si práci s nejistým výsledkem někdy v budoucnosti vůbec dovolit?
🤔 Když to nebude příliš finančně výnosné, bude to mít aspoň pozitivní dopad v jiných oblastech?
🤔 Bude má práce třeba díky tomu víc vidět?
🤔 Přinese to nějaké zajímavé kontakty, otevře mi to nějaké nové dveře?
🤔 Naučím se přitom nějakou novou věc nebo dovednost, která se mi bude v budoucnu hodit?
🤔 Bude to, co chci dělat, mít nějaký pozitivní dopad nejen pro mě, ale i pro společnost?
🤔 Má tato aktivita nějaký potenciál růstu, budu na ni moct nějak navázat, nebo to bude jen jednorázovka?
🤔 A bude mě daná aktivita bavit nejen týden, ale i za tři měsíce nebo za rok (a nejen mě, ale i mé sledující a zákazníky)?
🤔 Říkám tomu ano proto, že chci — nebo proto, že se bojím říct ne?
🤔 Pomůže mi to budovat něco, co mi bude vydělávat i bez mé přímé přítomnosti?
🤔 Jak snadné bude z toho zase vystoupit, když zjistím, že to není ono?
Na základě toho si pak třídím úkoly do tří kategorií :
1. MUSÍM
Priority si stanovuju v rámci jednoho roku a obvykle mívám přibližně tři. To jsou věci, které aktuálně považuju za nejdůležitější a dávám jim nejvíc prostoru. Vím o ilustrátorech, kteří jsou třeba i na rok nebo déle schopni ponořit se do jednoho projektu a věnovat mu veškerou tvůrčí energii a čas. Na jednu stranu to obdivuju, protože s tématem se pak sžijí do morku kostí a na výsledku je to obvykle vidět. Ale pro mě by to bylo mentálně velmi vyčerpávající. Potřebuju aktivity střídat, u jedné si odpočinout od druhé. Proto mívám priorit víc. Letos jsou to tyto:
🎨 Neustále propaguju a snažím se prodávat své autorské knihy JÁ TO MĚL PRVNÍ!. Pokračuju v kreslení rodičovských komiksů, i když už ne tak intenzivně jako dřív. Ale ještě jednu knihu plánuju vydat.
🎨 Pracuju na dokončení knížky o světových malířích tak, aby mohla vyjít příští rok.
🎨 Věnuju se práci na komiksových průvodcích www.komiksovi-pruvodci.cz. To je jediný případ, kdy aktivně sháním nové zakázky a oslovuju města s nabídkou.
🎨 Neméně důležitá je i "neviditelná práce". To je spousta zásadních věcí, které ale nepřináší okamžitý výsledek. Například aktualizace portfolia a webu, učení se nových technik, budování značky... Tyhle věci se snadno odsouvají — ale právě ony rozhodují o tom, jaké zakázky a prodeje budu mít třeba za 3–6 měsíců. I tohle je "must have" a ne něco, co udělám, "až bude čas".
2. MĚLA BYCH
Vedle hlavních priorit mám i vedlejší aktivity, které jsou pro mě také důležité. Ale kdyby bylo potřeba je na nějaký čas utlumit na úkor hlavních priorit, udělám to.
🎨 Můj autorský e-shop www.bbb-ilustrace.cz a vytváření nových produktů do něj šlo teď trochu stranou, ale stále je pro mě důležitým zdrojem příjmů.
🎨 Kreslím rodinné portréty na zakázku www.bbb-portrety.cz.
🎨 Občas dělám jednorázové zakázky pro nové klienty (ale přijímám je jen velmi omezeně).
🎨 Pořádám živé akce (výstavy, besedy, workshopy), účastním se knižních akcí a veletrhů – ale v dost omezené míře. Logisticky je to pro mě poměrně náročné.
🎨 Píšu tento blog (protože psaní o ilustraci mě taky moc baví).
3. BYLO BY FAJN (ALE NENÍ TO NA POŘADU DNE)
A pak je tu třetí kategorie: věci, na které teď nemám kapacitu, ale nechci je úplně zavrhnout. Takový kreativní "wishlist". Možná na ně jednoho dne dojde, možná ne. Ale už jen to, že existují, mi dává pocit klidu, že vím, co dělat, pokud by se některá z aktivit, kterým se věnuju teď, vyčerpala. Pak bych zkusila…
🎨 pustit se do další knížky, která se mi už nějakou dobu rodí v hlavě
🎨 kreslit komerční komiksy pro firmy a značky
🎨 založit si Patreon
🎨 přeložit své komiksy do angličtiny a najít agenta pro zahraniční trh
🎨 věnovat se knižní ilustraci pro nakladatelství a ilustrovat zas něco úplně jiného a úplně jinak, než jak to dělám teď
🎨 realizovat nápad na nový projekt. Co to je zatím ale neprozradím 😊.
Jsem člověk, který funguje hodně intuitivně, nesystematicky a často podle momentální nálady. Většina time-managementových pouček a hacků mi nefunguje. Na to, jak správně prioritizovat, existuje spousta kurzů, workshopů, návodů, můžete si na toto téma přečíst hromadu článků. Nemyslím, že je to nezbytně nutné. Ale je fajn naučit se přistupovat k tomu vědomě. Pojmenovat si příčinu toho, proč se člověk cítí tak zahlcený, má pocit, že i když pracuje od nevidím do nevidím, tak výsledky se jaksi nedostavují... Já sama si priority nestanovuju rigidně, ale spíš rámcově, jako dlouhodobý směr. Může se stát, že vlivem okolností se z některé priority stane vedlejší aktivita - nebo naopak. Ale priority mi slouží jako maják. Nemusím jet dokonale rovně — stačí, že vím, kam pluju. A i když občas uhnu o pár stupňů, pořád nejsem ztracená někde v bermudském trojúhelníku rozdělaných projektů.
V prioritizaci mi hodně pomáhají i dlouhé každodenní procházky, klidně i dvouhodinové, které mi umožňují vnímat své pracovní aktivity více s odstupem. Už si bez nich den skoro neumím představit a beru je jako nezbytnou součást pracovní rutiny. Mám ověřeno, že na čerstvém vzduchu a během rychlé chůze...
💡... se rodí ty nejlepší nápady
✅ ... padají zásadní rozhodnutí
🧠 ... třídí se tvůrčí chaos v hlavě
Procházky mi pomáhají neztratit kurz a neutopit se v nápadech.